K čemu stipendia?
Všichni známe prospěchová stipendia. Mnozí, možná bych mohl říci i většina, z mých spolustudentů o něj usiluje. Už se ale někdo zamyslel nad tím jak hloupé, zbytečné a možná i kontraproduktivní to vše je? Nebudu se zde pozastavovat nad, dle mého soudu, zcela pokřivenou představou, že hodnocení u zkoušky čtyřmi strohými a nic neříkajícími stupni vypovídá něco o inteligenci nebo schopnostech studenta. Přejděme rovnou k myšlence snažit se studenty motivovat. Ale moment! Není snad pro studenty motivací samotné studium? Snaha dozvědět se co nejvíc? Nemělo by snad studenty motivovat to, že jako vysokoškolsky vzdělání zaměstnanci budou mít větší cenu na trhu práce? Jsem snad jediný, kdo to takhle cítí?
Stipendia ve studentech utvrzují představu, že je možné za nic dostat něco. Dalo by se namítnout, že hodiny strávené studiem se stěží dají popsat slovem "nic". Má protiotázka ale zní: Jakou hodnotu takový student vytvořil? Vzešlo z těch hodin nad knihami snad něco co by se dalo prodat? Posunulo se lidské poznání dál? Pomohl takový člověk někomu kromě sebe samého? Ne! Jediné čeho bylo dosaženo je spokojenost jednoho kantora, že slyšel své oblíbené fráze, a "výborná" v indexu. Nechápejte mne špatně, nemám nic proti tomu když takový student dává přednost studiu zbytečných a v praxi nepoužitelných věcí, to je jeho volba; já svůj volný čas například raději obětuji skutečné práci u skutečného zaměstnavatele. Mne vadí to, že nasbírané "výborné" z indexu jsou od něj odkoupeny za nemalou částku peněz, které jsem tvrdě vydělal já (a samozřejmě další milióny daňových poplatníků).
Druhotným problémem je jak "stipendiová výchova" ovlivní pohled studentů, budoucích pracovníků, na reálný život. Nejen že je nepřipraví na to, že ve skutečném světě si odměnu člověk musí doopravdy zasloužit a leckdy i pořádně vydřít, ale hlavně v nich vzbuzuje dojem, že je to špatně. Končí to pak tím, že většina společnosti touží po takzvaném "sociálním" státu, kde by nejraději nikdo nepracoval a všichni si užívali. Možná i mně by se líbilo v takovém světě žít, ale mám pocit, že jsem asi jediný široko daleko, kdo si uvědomuje, že se jedná pouze o bláhovou utopii. Takoví lidé se pak bouří, když například náhle zaměstnavatel zjistí, že jsou pro něj přebyteční a hodlá je propustit. To pak mají plná ústa svých práv na bezstarostný život a teplé místečko v nějaké, pokud možno dobře platící, firmě. Mají vůbec takové právo? Samozřejmě, že nemají, ale už dob studia žijí se skálopevným přesvědčením, že musí dostat zaplaceno i za to, co po nich vlastně nikdo ve skutečnosti nechce.
Abychom se ale moc neodchýlili od tématu vysokoškolského studia, zamysleme se nad dalšími formami dotací. Například koleje. Dovolili byste si přijít za svým novým zaměstnavatelem z Brna a požadovat po něm, ať vám zařídí levné bydlení? (Samozřejmě za předpokladu, že v Brně nebydlíte.) Že by vás to ani nenapadlo? Přesto zvednutí výše poplatků za koleje vzbudilo vlnu odporu a nevole. Dotované jídlo v menzách či dotované studium jako celek (tedy neplacení školného) jsou jen variacemi na stejné téma. Opravdu vám, tedy studentstvu, připadá etické nutit pracovat ostatní na vaše vzdělání? Vzdělání které vám, a nikomu jinému, zaručí vyšší platovou hladinu? Já bych to spíše nazval legalizovanou krádeží.
Zkusme teď nalézt řešení, které by odpovídalo skutečnému stavu věcí. Tedy tomu, komu studium nejvíce přinese a kdo by tím pádem měl být jeho největším sponzorem. Ano, je to student sám. Systém studentských půjček je prostředkem k dosažení vzdělání pro každého. Vy si půjčíte a vy také půjčku později ze svých inženýrských honorářů splatíte, není nic jednoduššího a hlavně poctivějšího. Vzdělání je totiž investice do budoucnosti jako každá jiná.
Pokud někdo bude prosazovat svou myšlenku o všeobecném právu na bezplatné vzdělání, ať si vyžebrá peníze od někoho, kdo smýšlí podobně, ne ode mne! Pokud bude požadovat peníze za výborné studijní výsledky, ať se s tímto požadavkem obrátí na konkrétní kantory, kteří byli znalostí nepotřebného tak potěšeni, nikoliv na mne! Pokud bude někdo požadovat doplatky na stravu či bydlení, ať si jde za kýmkoliv, jen ne za mnou! Já totiž zloděje, ani ty legální, nemám rád...